První světová válka znamenala katastrofu nejen pro běžný život lidí na starém kontinentě, ale i pro finanční trhy. Všechno zlé je ale pro něco dobré, a z chyb našich předků se můžeme poučit a jejich zkušenosti využít k našemu dobru. Co nás v tomto ohledu naučila právě Velká válka?
První lekce říká, abychom se vyhnuli sázkám na to, kde vůbec nemáme tušení, jaká je pravděpodobnost selhání. Jinými slovy neměli bychom se pouštět do takových investic, u kterých nejsme schopni vůbec odhadnout riziko. Tím myslíme míru pravděpodobnosti, že něco nevyjde podle našich představ. Takovou sázkou je podle Christophera Clarka, autora knihy The Sleepwalkers: How Europe Went to War in 1914, vyhlášení ultimáta Srbsku ze strany Rakouska-Uherska po atentátu na následníka trůnu, Františka Ferdinanda d´Este. Clark je přesvědčen, že Rakousko-Uhersko tehdy nebylo schopno vyhodnotit, co všechno riskuje. A připodobňuje to sázkám amerických bank jako Lehman Brothers na hypoteční zástavní listy před propuknutím finanční krize v roce 2008.
[um_loggedout]
Pro přečtení celého článku se musíte přihlásit nebo zaregistrovat...
[/um_loggedout]
[um_loggedin]
Druhým ponaučením je, že systémové riziko je obtížné vyhodnotit a ještě obtížnější ho efektivně řídit. Clark tuto lekci demonstruje na příkladu selhání mezinárodní diplomacie v létě 1914. Podle něho celý mezinárodní systém v červenci 1914 selhal. Pro finanční trhy vypuknutí války znamenalo takzvanou „černou labuť“, což je zcela nepředvídatelná negativní okolnost, která může zásadním způsobem vyvést z rovnováhy nejen finanční trhy, ale i celou ekonomiku.
Zdánlivě racionální lídři se mohou dopustit zcela iracionálních rozhodnutí. Tak zní třetí lekce z první světové války pro investory. Clark v této souvislosti připomíná, jak státy, jež stály proti Rakousku-Uhersku a Německo, v roce 1914 vnímaly vlastní bezpečnost národa. Ta byla často pojímána defenzívně, tedy jakési čekání na útok agresora. Přitom právě ochota zasáhnout do války včas mohla v nejlepším případě vést k jejímu zkrácení. Podobně se dá defenzívním přístupem mnohé ztratit i na finančních trzích, respektive přístupem aktivním mnoho získat. Přitom právě aktivita namísto defenzivy se často jeví jako racionální volba.
Katastrofy mohou mít nedozírné dlouhodobé následky. To je nesporně případ první světové války. Za určitých okolností se takové katastrofy mohou odehrát i na finančních trzích. K té vůbec nejhorší došlo na podzim roku 1929, kdy se doslova zhroutila akciová burza v New Yorku. Problém totiž spočíval v tom, že investoři byli až příliš optimističtí a přehlíželi riziko. Když americká centrální banka přestala na trh dolévat likviditu, ten začal kolabovat. Dlouhodobým následkem v tomto případě bylo zavedení pravidel, která mají opakování podobného kolapsu zabránit.
Reeves, The Motley Fool
[/um_loggedin]