Druhý únorový den zamíchal kartami na devizových trzích. Téměř ve stejný okamžik se totiž sešla měnověpolitická zasedání významných světových centrálních bank. Federální rezervní systém oznámil své zvýšení úrokových sazeb už ve středu, ve čtvrtek pak o sazbách rozhodla Bank of England a Evropská centrální banka.
Federální rezervní systém rozhodl o zvýšení své základní úrokové sazby o 0,25 procentního bodu, a potvrdil tak očekávané zvolnění úsilí v boji proti inflaci.
Naproti tomu britská Bank of England sazbu zvýšila o 0,5 procentního bodu a ke zvýšení sazeb přistoupila již podesáté v řadě.
Evropská centrální banka rovněž zvýšila svou základní úrokovou sazbu podle očekávání.
Čistě podle učebnic ekonomie by na takové změny měl nejvíce doplatit americký dolar, protože Fed zvedl sazby v nejmenším rozměru.
Jenže skutečnost je taková, že poraženým první dvou únorových dní je britská libra.
Ta totiž výrazně ztratila vůči euru, když se propadla až na čtyřměsíční minimum. Může se to jevit jako paradox.
Zejména v situaci, kdy Bank of England dala najevo, že se zvyšováním sazeb ještě není u konce.
Naproti tomu Fed zvolňuje a pomalu se blíží již dříve deklarovanému úrokovému vrcholu.
Možná podobný signál vzejde také z Evropské centrální banky, neboť podle předběžného odhadu míra inflace v eurozóně v lednu nečekaně výrazně klesla z prosincových 9,2 na lednových 8,5 procenta.
Investoři tak dávají najevo, že úrokový diferenciál není všechno, a že v tuto chvíli více důvěřují ekonomickému výhledu.
A ten je pro USA a zřejmě i eurozónu líbivější než v případě Velké Británie.
Zdroj: Indyk, Matthew (Reuters)